Núbijské tance

V tradičních tancích se odráží kultura daného národa nebo etnika, jejich tradice, zvyky a způsob života. Núbijci jsou velmi rozmanitou skupinou, do které patří spousta dalších etnických podskupin. Liší se většinou tím, jakým jazykem (kromě oficiální arabštiny) mluví, odkud pocházejí a jaké jsou jejich zvyky. To vše se odráží v jejich tanci. Dnešní Núbijci jsou moderním národem, spousta žije ve velkých městech např. v Káhiře či Asuánu. I přesto dodnes čelí společenským problémům, nepřijetí jejich národnosti nebo barvy kůže ze strany mnohých Egypťanů a zastávají tak často hůře placené profese.

Núbijská kultura prošla za tisíce let značnou proměnou, ale spousta zvyků přetrvala dodnes. Například Raqs al Arous – tanec nevěsty, který se tančí na oslavě před obřadem, kde je pouze rodina nebo jen ženy z rodiny. Dnes je ale trendem si najímat profesionální tanečnice, které tuto roli zastoupí. Tento tanec můžete vidět spíše v Súdánu a zajímavostí je, že tradiční svatební oděv je ovlivněn Indií. Nevěsty mívají tradiční červené sárí a k tomu indické a núbijské šperky. Je to pozůstatek doby, kdy mezi Indií a východní Afrikou existovaly obchodní cesty.

Součástí Raqs al Arous  je „hammáma“ tanec, který napodobuje pohyby holuba (hammáma = holub). Můžete si všimnout dlaně u tváře tanečnice, která má ztvárnit „zobák“ holuba, nebo pohyby hlavou a hrudníkem podobné těm, které dělá holub při chůzi. Vlasy mívaly ženy tradičně namočené ve vůni a při pohybech hlavou ji rozvířily kole sebe a dávaly tak najevo vybranému muži náklonost. Tomuto aktu se říká „shabbal“ a bohužel netuším, zda se dnes reálně praktikuje. Dříve tato tradice byla spojená s obřízkou, vhodností dívek ke vdávání, nyní je spíše formou zábavy pro rodinu.

Na egyptské straně najdete převážně dvě skupiny Núbijců – Kenzi a Fadiki. Jejich tance jsou podobné, ale každá skupina má své specifické kroky. Staly se inspirací mnohým choreografům velkých tanečních skupin, které se tancem zabývají v jeho upravené divadelní formě. Ta se často vzdaluje od jejich tradičního pojetí. Můžeme přirovnat k soutěžím latinskoamerických tanců, které vypadají naprosto odlišně od toho, jak tančí lidé v autentickém prostředí.

Další zajímavou tradici uvidíme u Bisharijů, skupiny Núbijců žijících v pouštních oblastech a u nomádů ze skupiny Ababda, kteří původně přišli z arabského poloostrova. Obě skupiny mají podobný tanec, který je zároveň i demonstrací síly a boje. Bohužel spousta událostí je otázkou několika staletí a je těžké dohledat všechny vlivy. Na jihu Egypta se v núbijské kultuře můžete setkat například s mužským tancem Wosyet s typickými meči.

Núbie byla obrovská lokalita a i přes stavbu přehrady v ASuánu je komunita Núbijců stále velká, z velké části urbanizovaná. S tradičními tanci se setkáte poměrně zřídka, svatby se pořádají v moderním egyptském a muslimském duchu. I hudba se za ta léta změnila stejně, jako v celém Egyptě a celém světě s příchodem elektronických hudebních nástrojů. Běžné jsou klávesy, které jsou levné a zastoupí více nástrojů najednou. V tradiční hudbě ale narazíme na daf nebo tar, rámové bubny, které mají své nezastupitelné místo. Núbijská hudba také adoptovala oud, arabskou loutnu, nay (flétnu) a spousty dalších nástrojů z okolních kultur.

Ať už jde o tanec nebo hudbu, pokrok nezastavíme. Je důležité pochopit, že není jen „jeden Núbijec“, že je to velká skupina a další podskupiny (dříve kmeny) a každá si tak nese svoje tradice, které se odráží právě v hudbě i tanci. Zároveň se po staletí vzájemně kultury přirozeně ovlivňovaly. Na Asuán a místní Núbijce mám krásné vzpomínky, jsou to vřelí lidé, kteří s vámi rádi jejich kulturu sdílí. Pokud budete mít někdy cestu do Egypta, určitě Asuán nesmíte vynechat!

Autorka článku natáčí dokument o egyptské kultuře. Více informací o projektu a jak je podpořit naleznete na tomto odkazu: https://www.sheylaorient.com/funoon-shaabeya-projekt/