Kombai 2004
Do skládačky k filmům o etnikách na ostrově Nová Guinea mi chyběl poslední kmen - Kombajové. Údajně nejnebezpečnější. První vesnice byla za řekou, která tvoří pomyslnou hranici kmene Kombajů od ostatního světa. Ve vesnici byly jen ženy a děti a tak sblížení s dárkem v podobě balíčku tabáku proběhlo hladce. Do filmu však potřebuji muže, bojovníky! Nezbývalo, než se vydat do nebezpečného území Kombajů hlouběji. Na dva domy vysoko na stromech jsme narazili po třech hodinách chůze pralesní stezkou. Přivítání v podobě několika šípů, které se mihly okolo mé hlavy, nepovažuji za vrchol diplomacie. S rukama nad hlavou a s balíčkem tabáku jsem postoupil blíže. Zpoza keře vylezla postava oděná v kostech. Okolo krku kostěný náhrdelník, na penisu zobák zoborožce. A v rukou natažený luk se šípem namířený na moje břicho. Kdo by neměl strach z podivně oděného bílého cizince? Tabák nakonec opět prolomil ledy. Cesta k filmu o nejnebezpečnějším kmeni Nové Guinei byla otevřená. Týdenní pobyt s lidmi oděnými jen do kostí a s jedinou kamennou sekerou ve vesnici mě přesunul v čase zpět do doby naších předků. Expedice se konala v roce 2004.
