Gerewol
Festival Gerewol se podle prvotních informací koná asi 4 hodiny jízdy na jihovýchod od hlavního města N’Djameny. Vzdálenost je něco přes 180 kilometrů. Už jsme přeci jenom v Čadu nějakou dobu a tušíme, že ani jedna hodnota nebude správná. Tady se nedá nic plánovat. Vyrážíme v šest ráno od Čadského jezera a v N'Djameně jsme kolem jedenácté dopoledne. Dokupujeme zásoby, plníme kanystry vodou, sháníme piva a vyrážíme z města pryč. Hned jak skončí špinavé předměstí, končí i děravá asfaltová silnice. Po třech hodinách se dostáváme do města Dourbali, kde se zrovna koná obrovský trh. Opět máme zakázáno fotit. Po předchozích zkušenostech s tajnou policií nikoho nenapadne vytahovat foťák. Respektujeme zákaz, ale je to velká škoda. Trh má neuvěřitelnou atmosféru. Tisíce lidí se proplétají mezi stánky s všemožným sortimentem. Kočovníci dokupují zásoby, vše nakládají na vozy a odjíždějí v karavanách pryč. V davu poznáváme fulbské ženy s krásnými účesy a s tetováním ve tvářích, ozdobené náušnicemi, náhrdelníky a náramky. Doprovázejí je muži ve zdobených kuželovitých kloboucích. Není slyšet vlastního slova, prodejci se překřikují, kupující smlouvají o ceny. My musíme bohužel odjet.
Dokupujeme zásoby a při setmění vyrážíme na cestu. Jsme tu po silných deštích, takže tam, kde normálně vede alespoň zdánlivá cesta, je dnes velké bahniště s kalužemi velkými jako tenisový kurt. Při slabém světle našich aut nejsme schopni se hnout z místa, aniž bychom během pár minut nezapadli. Naštěstí se dá ještě vycouvat. Nejdříve k nám sedá jeden z místních a snaží se z auta ukazovat prstem správnou cestu. Toto nefunguje, tak vylézá z auta, jde před ním a hledá správnou cestu. Do cíle to máme ještě 40 kilometrů. Odhadujeme, že tímto stylem se do cíle dostaneme za dvanáct hodin. Co dál? Nejen že není vidět na dva metry, ale řidiči ani neznají správnou cestu, což je za daných podmínek pochopitelné.
Najímáme si proto další pomoc tentokráte na motorce. Jedou na ní dva odhodlaní a naše auta se konečně rozhýbou. Byla to správná volba, motorkáři vědí, kudy bahno projet a hlavně znají cíl naší cesty. Po třech hodinách jsme konečně na místě. Ale kde? Rozlehlá planina, kterou ve tmě můžeme jenom tušit a nikde nikdo. Jsme na pochybách. Začíná pršet a hledáme vhodné místo pro naše stany. Odněkud k nám přiběhly děti. Odtud, nebo z druhé strany? Nechápeme, ale jsme rádi. Jedno z nich má vytetované paprskovité ornamenty v koutcích úst. Tahají nás za ruce, ať jdeme s nimi. Dovedou nás ke skupině mladíků. Vítáme se, podáváme ruce a už věříme, že jsme správně. Dáváme si večeři a posloucháme vzdálené zpěvy místních. Pohádková kulisa nás postupně uspí.
Mbororo - Wodaabe
Mbororo nebo Wodaabe je dvojí označení pro podskupinu etnika Fulbů, kteří obývají pastviny v Kamerunu, Nigérii, Čadu, Nigeru a někde se uvádí i ve Středoafrické republice. Právě tito lidé májí součástí dlouholetých tradic festival Gerewol. Oslava krásy, lásky a vášně, který se koná každý rok po období dešťů v různých formách hlavně v Nigeru, Čadu a Kamerunu. Díky nestabilní situaci v Nigeru jsme zvolili Čad. Naším hostitelem pro následující dny je klan Sudosukai.
Ráno nemůžeme dospat. Déšť bubnuje do stanů, ale nám to nevadí. Rozhlížíme se, kde jsme včera v noci postavili ležení. Jsme na obrovském rozbahněném prostranství. Po obvodu je pár chýší zabalených do igelitů, uprostřed početné stádo dlouhorohého skotu a jinak nikde nikdo. Snad je příliš brzy, nebo se nikomu nechce zmoknout. Ani nám ne, ale zvědavost je silnější. Prošlapáváme se bahnem, sedáme na dlouhou kládu a pozorujeme, jak se vesnička postupně probouzí. Přestává pršet. Ženy začínají s přípravou snídaně a muži sundavají mokré igelity z přístřešků. Ukazují nám jednoduché, ale praktické stavení. V případě potřeby ho rychle rozeberou, naloží na zvířata a mohou se kamkoliv přemístit. Vrchní část je určena k uložení nádobí, zdobených kalabaší na výrobu másla a hliněných nádob na uskladnění mléka. Uprostřed je velké lože, kde se vyspí celá rodina a dole je místo pro další nezbytnosti. Celá konstrukce je bohatě zdobená barevnými bužírkami a dalšími okrasnými prvky. Vše musí být krásné. Začíná přeci Gerewol.
Při focení vnímáme krásu žen i mužů. Dávají si na vzhledu hodně záležet. Vždyť sami sebe považují za nejkrásnější lidi světa. Bohaté účesy, obličejové tetování a šperky. Všímáme si amuletů, který má téměř každý na krku. Je to talisman “loho” a má kouzelnou moc. V jiných oblastech se amulet nazývá "gri-gri". Je to většinou kožený váček, naplněný kouzelným obsahem. Chrání před neštěstím a nemocemi. Lidé Wodaabe mají své léčitele. Pomocí bylinek, semen, kůry či minerálů vyrábějí magické látky, které pomohou od nemocí i lidského neštěstí. Jejich schopnosti jsou vysoce ceněné i mezi ostatními kmeny, se kterými přijdou do kontaktu.
Přípravy na Gerewol
Počasí se v poledne lepší a mladíci se začínají připravovat. Dávají si opravdu záležet. Každý má své zrcátko, pomocí kterého si nanášejí barvy na obličej. Některé si sami vyrábějí z přírodních materiálů, jiné kupují na tržišti. Fascinuje nás, s jakou pečlivostí ke zdobení přistupují. Snaží se být nejkrásnější ze všech. To zvyšuje jejich společenský status a vytoužený zájem žen a dospívajících dívek. Ideálem muže je štíhlá postava, velké oči a krásně bílé zuby. Právě to se snaží zvýraznit. Pomáhají si navzájem. Vypadá to, že nikdy nebudou spokojeni. Neustále se kontrolují a zkouší taneční grimasy. Pořád je co upravovat, stále to není dokonalé. Starší muži už je začínají popohánět. Dost už bylo krášlení. Samotný tanec “yaake” může začít.
Představení začíná
Tanečníci se seřadí vedle sebe a začínají se postupně pohupovat na špičkách. Ti nejmladší jsou na krajích. Drží se za ruce a snaží se najít společný rytmus. Celý tanec postupně graduje a tanečníci se dostávají do extáze. Cení zuby, křečovitě koulí očima ze strany na stranu a přehnanou mimiku doplňují zvláštními zvuky. Svá těla vypínají do výšky. Mají neuveřitelné nasazení, které postupně graduje. Pohled je to podmanivý a sám se přistihnu, jak se snažím jejich obličeje napodobit. Nedokážu si představit, že bych toto dělal déle než minutu. A oni stále nepřestávají, ba naopak zrychlují a přidávají. Starší muži stojí proti nim a některým se hlasitě smějí. Hecují je k lepším výkonům. Občas bouchnou klackem do země před nohy toho nejméně výrazného. Toto nestačí, musíš víc !!! Taneční euforie trvá asi půl hodiny a poté si můžou na chvíli oddechnout. Někteří mají nepřítomný výraz a celé tělo jim vibruje. Pijí odvar z fermentované kůry zvláštního stromu, který jim dodává energii a ve větším množství může přivolat halucinace. Nyní už mi jejich nekončící příval energie dává smysl.
Témeř všechny dívky už jsou v centru dění. Smějí se a užívají si pohledy na předvádějící se krásné muže. Stále čekají, až přijdou muži z druhého klanu, který se opozdil kvůli silným dešťům. Tam si mohou vybírat, tam se mohou zamilovat. Klan Jabto vchází na scénu v podvečer velkolepě za hlasitého zpěvu a tance. Mladí odhodlaní muži a spousty dívek a žen vcházejí na místo dění. Dnes už se do klání nezapojí, ale příští den se budou snažit oslnit svým vystoupením.
Tance a zpěvy s přestávkami pokračují do hluboké noci. Nestíháme tempo a nezvládáme jejich energii. O půlnoci uleháme do stanu. Druhý den ráno je lepší počasí a vypadá to, že nebude pršet. Dobré znamení pro tanečníky, kteří se už od rozbřesku pečlivě malují. Dnes si dávají ještě více záležet, protože přišla konkurence z klanu Japto. Ti se toho opravdu nebojí. Jejich zdobení předčilo naše očekávání. Už tak pestré oděvy doplnili a velké množství plastových píšťalek, kojeneckých hraček a chlupatých čelenek. Nebojí se výrazných barev jako je oranžová či růžová. Ani u jedné skupiny nesmí chybět pštrosí pera. Je zřejmé, že nejsou určeny žádné hranice. Důležité je zaujmout, což se všem opravdu daří. Dnes si dívky mohou vybírat ze dvou tančících skupin. Mohou to být jen sympatie, může to být flirt, nebo také láska. Může to být na hodinu, na pár dnů, na pár měsíců či na celý život…
Tančí se ve dvou skupinách, atmosféra je pohlcující. Muži do toho dávají vše, starší muži je hecují a dívky mezi sebou diskutují a vybírají své idoly. Není důležitá jen krása nebo taneční provedení, ale celkový dojem, šarm a charisma, který nazývají jedním slovem “togu”. Teprve až si je dívka úplně jistá, pomalu, cudně, s pohledem do země se přiblíží ke skupině mužů. Výběr se postupně zužuje až svému vyvolenému sáhne jemně na ruku. Je to malé gesto, ale silné znamení. Co se bude dít dále, vědí jen oni dva….
Pro mnohé je Gerewol šancí, výzvou ale i ohrožením. Vždyť právě zde se stává, že se dívka zakouká do ženatého muže, nebo vdaná žena se nechá okouzlit mladým tanečníkem. Touha se nedá zastavit. Pokud ženatý muž není dostatečně atraktivní, může jeho žena otěhotnět s krásnějším a mladším mužem. I to je společensky přijatelné. Svobodné dívky zde získávají zkušenosti. Je povoleno, aby dívka měla sexuální styk i se dvěma muži najednou.
Gerewol v Čadu se koná několik dní. Jak jsme pochopili, záleží na rozhodnutí starších. Oproti tomu slavnost v Nigeru trvá přesně týden a je více centralizována. Je otázkou, jaká je budoucnost této tradice. Wodaabe jsou součástí velké fulbské skupiny, která vyznává islám. Gerewol svou povahou nezapadá do konceptu tohoto náboženství....
Po třech nocích a plni dojmů odjíždíme za silného deště zpět do N'Djameny. Cestou se nám podaří ještě dvakrát na pár hodin zapadnout a jedno auto převrátit na bok. Naštěstí se nikomu nic závažnějšího nestalo. Inu v Čadu platí to slavné cestovatelské pravidlo: Zážitky nemusí být vždy pozitivní, hlavně že jsou silné ...
