Nejkrásnější lidé
Fulbové a jejich slavný Gerewol byl hlavním cílem naší cesty do afrického Čadu. Samozřejmě jsme se snažili vytěžit program na maximum, tak jsme naplánovali náhorní plošinu Ennedi a krátce jezero Čad s jeho rybářskými osadami. Ale stejně jsem čekal na chvíli, kdy ve tvářích místních žen spatřím charakteristické fulbské tetování. To přišlo v den, kdy nám vojáci a policie nečekaně přerušili lodní výlet ve vodách Čadského jezera. Odpoledne jsme na doporučení místních vyrazili do nedaleké osady. Početná rodina Fulbů se zde před dvaceti lety usadila poblíž skalního masivu a založila vesnici Osere. Sedíme se staršími muži pod přístřeškem. Povídáme o jejich životě, tradicích a nečekaně i o starých rituálech. Později se jdeme projít mezi domky, kde potkáváme první tetované ženy.
Kočovníci
Fulbové jsou nejpočetnější kočovné etnikum na světě. Obývají celý pás Sahelu a jižní Sahary od Sudánu až po Mauretánii. Jejich populace se odhaduje na 25 - 40 milionů. Právě kvůli kočovnému stylu života je velice obtížné počet přesněji vyčíslit. Mluví společným jazykem fula, který má své dialekty (pular na západě a fulfude na východě ). Velké počty mluví francouzsky či arabsky, případně jazykem oblasti, kterou obývají ( hausa, bambara atd. ). V poslední době je pro ně stále těžší si udržet svůj kočovný způsob života, který v minulosti převládal. Dnes je většina ve fázi, kdy využívají pouze sezonní pastviny, případně se už v minulosti usadili a věnují se farmaření. Důvody jsou hlavně měnící se klima, nedostatek vody na migračních trasách a stále častější konflikty s usedlíky. Těm migrující stáda ničí úrodu a dochází často k násilnostem. Dlouhodobě se snaží vlády postižených zemí o domluvu s vůdci obou stran. Zakládají pastevecké rezervace a tvoří mezi usedlostmi trvalé koridory pro migrující stáda. Kompromisy se ale hledají těžko. Rychlá dezertifikace mění krajinu a všichni se bojí o vodu. Nejpalčivější je problém v Nigérii, kde si mezikmenové konflikty ročně vyžádají tisíce lidských životů.
Osere
Malá vesnice Osere leží poblíž sloní skály. Místní ji tak říkají, protože hlavní masiv připomíná tvar těla největšího suchozemského savce. Sedíme na rohožích skryti před slunečním žárem a povídáme se starostou vesnice. Tedy Lenka si povídá, my se jen tváříme zúčastněně. V těchto případech si vždy uvědomím, jaká je škoda, že jsem se lépe neučil. Jazyková nevybavenost mě značně limituje. Lenka mluví plynule arabsky a francouzsky. Naštěstí nám trpělivě překládá.
Povídáme si o náboženství. Fulbové jsou v drtivé většině muslimové. Ovšem islám má v této části Afriky trochu jiné pojetí. Stále je tu cítit vliv animismu a tradičních kultů. Jen o tom nechtějí moc mluvit. Ptáme se na šamany, léčitele a rituály. Moc nám toho ale nepoví, záměrně mlží. Existuje prý status čaroděje, který ale není vázán na konkrétního nositele. V každou chvíli to může být někdo jiný a jeho vtělení je před ostatními vesničany utajeno. O jeho existenci vědí jen zasvěcení. Více nám neřeknou, ale ukážou nám prý rituální šípy. Nesmíme se jich ale dotknout, můžeme jen obdivovat. Prohlížíme si krásně kované hroty, které vyrobil kovář se zvláštními schopnostmi. S tímto se setkáváme poměrně často. Kovářům se na různých místech světa přisuzují zvláštní, nadpozemské až kouzelné dovednosti. Ten, kdo dokáže tvarovat kov, je jedinečný.
Měníme téma a bavíme se o jejich životě usedlíků. I pro ně bylo kočování v minulosti zásadní. Břehy jezera jsou hustě obydlené a hladina vody se mění. Když se zde před lety usadili, začali se živit zemědělstvím. Jako všichni v okolí se bojí o vodu, ale jinak jsou spokojeni. Občas jim dělají vrásky migrující sloni, kteří jim čas od času zpustoší a sežerou úrodu. Snaží se je všemožně zastavit nebo odehnat, ale často jsou bez šance. V nedalekých skalách prý žijí tři lvi. Vědí o nich a proto ke skalám nechodí. Ani my bychom neměli, varují nás, když se s muži loučíme. Procházíme vesnicí a ve tvářích místních žen spatříme tetování a modré rty. Konečně…
Původ
Fulbové se považují za nejkrásnější lidi světa. Je pravda, že jejich rysy v kontrastu s ostatními etniky vynikají. Jsou vysocí se světlejší pletí, mají často kudrnaté vlasy a tenký dlouhý nos. Někteří tvrdí, že jejich předkové přišli z Kavkazu a pronikli do sahelské Afriky. Častěji se uvádí příbuznost a míšení subsaharských kmenů se západoafrickými Berbery či Araby ze severní Afriky. V prvním tisíciletí našeho letopočtu přijali islám a v průběhu staletí se stali díky svému pasteveckému a kočovnému způsobu života největšími šiřiteli tohoto náboženství v sahelské Africe. Dnes mají islám pevně zakotven ve svém kodexu. V některých oblastech jsou ale stále cítit původní náboženské vlivy.
Pulaaku
Nejdůležitějším prvkem ve fulbské kultuře je soubor hodnot, které se nazývá Pulaaku. Být Fulbou znamená mít výsostné postavení. Každý musí ctít pravidla, která se postupně formovala napříč generacemi. Mezi ně patří například: „semteende“ (odstup či rezervovanost), „munyal“ (trpělivost a vytrvalost), „ngoru“ (statečnost), „marugo na'i“ (vlastnictví dobytka), “en’dam" (laskavost), “juldamku” (býti správným muslimem), “ne’d'daku" (důstojnost), “ardungal” (mít vůdčí schopnosti), “daraja” (prestiž získaná postavením) nebo třeba “ndottaku” (úcta ke starším).
Krášlení těla
Ve společnosti, která se považuje za nejkrásnější na světě, je důraz na zdobení obzvláště důležitý. Nejvýraznější je určitě skarifikace nebo tetování v obličeji, na hrudi a pažích. U některých starších žen a mužů jsme viděli pouze ornamenty bez přidaného barviva. Jednalo se o jednoduché linky na čele a ve tvářích. Daleko výraznější a bolestivější je rozsáhlé probarvené tetování v obličeji a na krku. Pomocí nože, nebo trnů naruší pokožku a následně do živé tkáně vetřou směs barevného inkoustu "balanitess". Přesné složení jsme se nedozvěděli, ale součástí je popel a extrakty z místních rostlin. Podle ornamentů poznají k jakému klanu jedinec patří, případně i jeho sociální postavení. S tetováním se začíná v útlém věku v oblasti úst, jako ochrana před zlými duchy. Mužské tetování se nazývá "mus", ženské "ale". Tetování se musí v průběhu života obnovovat, jinak po čase vybledne. Některé ženy mají napuchlý tmavě modrý spodní ret. Pomocí trnů si ret rozpíchají a potom trny uvnitř zalomí. Do rány opět vetřou barvivo a ret zůstane trvale napuchlý. Krása může být občas hodně bolestivá.
Co se týká stylu oblékání, tak ten je vždy ovlivněn danými zvyklostmi klanu a oblastí, kde se pohybují. Nedá se tak jednoduše definovat jednotná móda pro všechny. Ženy mají rády barevné látky často s květovanými vzory a výšivkami. Šperky, náramky a náhrdelníky jsou demonstrací bohatství a sociálního statusu. Nepřehlédnutelné jsou složité účesy s copánky, spletenými do složitých formací, které zdobí korálky, mušlemi kaori, jantary nebo stříbrnými mincemi. Ženy často doplňují svou krásu hennou na končetinách. Pro obě pohlaví jsou důležité amulety "loho" nebo "warga", které obdrží už v dětství a mají ochrannou moc. Muži nosí klasické pytlovité kalhoty a tkané dlouhé přehozy, často zdobené výšíváním. Typickým doplňkem je kuželovitý pastevecký klobouk "tengaade" vyrobený ze slámy a kůže.
Kasty
Podobně jako u většiny kmenů z této oblasti Afriky byla společnost rozdělena do jednotlivých kast. To funguje v určité formě i dnes. U Fulbů jsou kasty čtyři: šlechta, obchodníci, řemeslníci a otroci. Sňatky mezi jednotlivými kastami nepřicházely v úvahu. Všichni měli svou jasnou a neměnou pozici ve společnosti. Samotnou kapitolou je nejnižší skupina otroků. Fulbové byli aktivní otrokáři a zapojili se do transatlantického obchodu. Pořádali nájezdy na znepřátelené kmeny a zajatce prodávali překupníkům. V dnešní době už se otrokářství nepraktikuje, ale rozdíly kast jsou ve společnosti stále cítit.
Koloběh života
Narození dítěte je vždy velkým svátkem nejen pro rodiče, ale pro celou společnost. U Fulbů vždy záleží, kdy se dítě narodí. Pokud je to v období dešťů a hojnosti, tak slaví ihned, ale když se narodí v období sucha, odloží oslavy na lepší časy. Vyčkávají i s přidělením jména. Duch smrti prý bezejmenné novorozeně nenalezne.
V ranném věku se o děti stará maminka. V průběhu dospívání pomáhají svým rodičům. Chlapci se starají o dobytek, případně se učí řemeslu ( keramika, barvířství, kovářství). Dívky tkají, vyrábějí zdobené tykve a košíky. Pomáhají s celkovým chodem domácnosti a učí se vařit. Základní potravinou je mléko, ze kterého vyrábí veškeré produkty jako je smetana, jogurt, sýr či máslo. Dost často jedí hustou kaši “nyjiri” z čiroku, prosa nebo kukuřice v kombinaci s hustou zeleninovou polévkou. Při zvláštních příležitostech si pochutnávají na kozím a hovězím mase.
Když přijde na řadu svatba, tak hlavní slovo při výběru nevěsty pro svého syna má matka. V minulosti to byly sňatky povinné, nicméně nyní může dívka chlapce odmítnout. A to je v afrických tradičních společnostech dost unikátní. Zároveň je žádoucí, aby dívka získala sexuální zkušenosti ještě před svatbou a to dokonce i s více muži na jednou.
Pokud dívka se sňatkem souhlasí, domluví se obě rodiny na podmínkách budoucího soužití. Rodina chlapce musí za nevěstu zaplatit. Ptáme se na cenu za svatbu. Ta se prý v současnosti pohybuje kolem 500 - 600 tisíc CFA. Platí se většinou zvířaty ( kráva 100 tis., ovce 25 tis., kůň 80 tis., velbloud 150 tis. ). Společnost je polygamní a muži mohou mít více manželek, nicméně mladí tuto praxi postupně opouštějí, hlavně z ekonomických důvodů. Pokud se objeví v rodině nějaké závažnější spory, řešení hledá rada starších, která dokonce může rozhodnout i o rozvodu dvojice.
Jak už bylo několikrát zmíněno, velikost stáda je pro Fulby zásadní a to nejen kvůli případné svatbě. Pokud muž přijde z nějakého důvodu o svá zvířata, existuje tradice zvaná “habbanaya”. Bohatší vlastník propůjčí krávu a nechá ji otelit. Po narození tele odstaví a krávu vrátí původnímu majiteli. Ta je velice ceněna, protože založila nové stádo a nesmí být poražena na maso. Celý proces je spojen s řadou oslav.
Pokud do rodiny přijde smrt zabalí zemřelého do bílé látky a položí na podložku “daho”. Po několika dnech truchlení tělo pohřbí do země. Koloběh života končí…
