Indiáni ze slaměných ostrovů

V 7 hodin ráno vyrážíme z Puna do přístavu, kde na nás čeká bárka a s menším zpožděním vyrážíme směr plovoucí ostrovy na vlnící se jezero Titicaca. Už na první pohled se život zdejších indiánů jeví vyumělkovaný a velmi dobře zaranžovaný pro turisty. Mamky, babičky a děti jsou vystrojené do pestrobarevných vlněných krojů, muži mají teplé vlněné čepice. Vyprávějí nám o historii jezera a stavbě ostrovů. Každý ostrov je plovoucí slaměná plocha s chýšemi pro několik rodin. Starosta ostrova Roman nám popisuje a názorně předvádí pracovní náčiní a zbraně. Roman má dvě dcery, které nás vedou do svého domku a ochotně se s námi fotí. Ale nic není zadarmo a tady to platí dvojnásob. V zápětí děvčata vytahují ručně vyrobené suvenýry, které si jako poděkovaní za fotky kupujeme. Na ostrově není ohniště, ani hrnce na vaření, ba ani toaleta. Tedy nic, co by připomínalo denní život rodiny. Na okolních ostrovech Urové opravdu stále žijí. Některé jsou ještě větší a je zde i škola, kostel a restaurace s internetem. V dnešní době Urové obývají přibližně 50 ostrovů. Zdejší život není zdaleka tak idylický, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jezero Titicaca se občas rozbouří jako moře, po setmění teplota prudce klesá, sebemenší jiskra představuje vážné existenční nebezpečí a na toaletu Urové musí loďkou za ostrovy...

Pocházejí z etnika, jehož jazykem byla Puquina a je tvořeno 3 odnožemi:  Uru-Chipayas, Uru-Muratos a Uru-Iruitos. Na pevnině Urové čile obchodovali s kmenem Aymara a kvůli mezikmenovým sňatkům, původní jazyk asi před 500 lety zanikl. Když oblast dobyli Inkové, museli jim platit daně a často se stávali jejich otroky. Urové sami sebe nazývali „Synové slunce“ a byli vládci vod jezera Titicaca, na kterém se usídlili před několika staletími. Během španělské kolonizace se snažili utéct od násilného pokřesťanštění a „vpluli“ na jezero. Nejčastěji udávaným důvodem přesídlení na jezero byla obrana. V případě nebezpečí byli schopni ostrovy pohybovat. Legenda praví, že Urové mají černou krev, díky níž jsou odolní vůči chladu. Ač většinu života prožijí na ostrově, zemřelé Urové pochovávají na pevnině.

Jak se staví ostrov ?

Plovoucí ostrovy sice skutečně plavou, ale jsou zespod pevnými lany zakotveny. Jejich materiálem není rákos, jak se s oblibou uvádí v cestopisných materiálech, nýbrž totora s botanickým názvem skřípinec – obojživelná šáchorovitá rostlina. Mimochodem totora se vyskytuje i na Velikonočním ostrově, ale jak se tam objevila, není vůbec jasné. Thor Heyerdahl uvádí, že totoru tam dovezli prehistoričtí Peruánci, nicméně nedávné výzkumy potvrdili, že skřípinec na Velikonočních ostrovech roste přes 30 000 let, což je mnohem déle než odhadovaný příjezd Peruánců. Ale zpět na Titicacu. Konstrukce ostrovů je překvapivě jednoduchá. Vrstvy totory jsou skládané přes sebe až do výšky jednoho metru. Spodní vrstvy uhnívají, takže hlavní životní náplní některých Urů je věčně doplňovat horní vrstvy. Totora se využívala i na stavbu plavidel. Každý ostrov má jednu sprchovou budovu s dlaždičkami a bojlerem na ohřev vody. Na toaletu Urové musejí člunem za vesnici, kde jsou v dostatečné vzdálenosti postaveny malé ostrůvky s jednoduchým záchodem. Podvodní život se postará o odpad. Životnost slaměného ostrova je cca deset let, poté je potřeba postavit nový domov. Urové byli a jsou velmi zruční při stavění rybářských člunů. Slaměný loďařský um “caballitos de totora“ je zapsán do národního kulturního peruánského dědictví.

Obživa na slaměných ostrovech

Titicaca je legendární místo, kde se narodil první Inka. Je to vodní plocha Jižní Ameriky a zároveň nejvýše položené jezero na světě. Leží v nadmořské výšce 3812 m. Je tektonického původu a nejen Urové tvrdí, že je bezedné.  Teplota jezera se pohybuje okolo 10 °C, takže výrazně otepluje pevninu, která by jinak v této nadmořské výšce byla mnohem chladnější. Urové tu tak mohou pěstovat brambory, ječmen a kukuřici. Říká se, že okolí jezera je pravlast brambor. Významnou součást potravy tvoří bílá spodní část totory – chullo. Kromě toho, že obsahuje jód na léčení štítné žlázy, pomáhá i od bolesti hlavy. Proto ho společenští příslušníci kmene žvýkají pro vyléčení kocoviny. Urové si některá místní zvířata domestikovali. Například kormoráni jsou přivázaní vlněnými provazy a loví ryby v okolí ostrova. Další místní pták Ibis je využíván pro snášení vajec. Pro maso jsou  loveni racci, divoké kachny a občas i plameňáci. I chov domácích koček je důležitý, ty brání přemnožení potkanů ve slaměných podlahách. Rybáři loví sumce, ryby carachi, ispi, a dokonce pstruhy, kteří byli do Titicacu přivezeni z Kanady. Své produkty potom nabízejí na trhu v nedalekém Punu. Jídlo si připravují v hrncích ohřívaných ve speciálních kamnech, které stojí na plochých kamenech, aby vysoká teplota nezapálila podlahu ostrova.

Móda

Vlněné široké sukně, pestrobarevné přikrývky, pompézní filcové kloboučky. Urové jsou v tomto směru soběstační. Tkají si látky, šijí a pletou vlastní oblečky a ložní prádlo. Vzhledem k jezernímu klimatu, kdy celé dny fouká a v noci teplota klesá k nule, Urové na sobě nosí několik vrstev oblečení, aby se zahřáli. Nechybí ani teplé rukavice a pletené pestrobarevné čepice. Jakmile se chce dívka vdát, začne na kloboucích nosit barevné bambulky. Ženy nosící červené šaty a tím demonstrují, že jsou vdané. Obuv se na ostrovech moc nenosí, většinou chodí všichni bosí.