Jízda králů Doloplazy
Každý, kdo se trochu zajímá o české tradice, tak ho určitě neminula existence Jízdy králů na Moravě. Obzvláště Slovácko se může chlubit slavností ve Vlčnově, která byla v roce 2011 zapsána do seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Podobné události se konají ještě v Hluku, Kunovicích a Skoronicích. Už méně lidí ví, že podobné jízdy jsou nejen na Slovácku, ale i na Hané. Čtyři lokality obnovily tradice Jízdy králů. Jsou to Doloplazy, Kojetín, Bezměrov a Chropyně. My jsme navštívili Doloplazy u Olomouce. Národopisný soubor Olešnica zde v roce 1977 pod vedením Václava Tomečka obnovil tento starý obyčej a od té doby se králové projíždějí na počátku července vesnicí každý rok. Je to velká sláva.
Jízdy králů se od dávných dob pořádaly v období Letnic, tedy padesát dnů po Velikonocích, na Boží hod Svatodušní. Historie tohoto obyčeje je opředena tajemstvím. Jak už to bývá, verzí je hnedle několik. Tradice je občas spojována se slavnostmi středověkých rytířů, či putováním knížat bez stálého sídla. Na Hané se často vypráví o králi Ječmínkovi. Příběh je to pohádkový. V dávných dobách žil na zámku v Chropyni markrabě moravský. Ten si užíval bohémského života plného radostí a dokonce ze zámku vyvedl svou ženu, která se mu snažila domluvit. Ta později v poli ječmene porodila krásného synka. Dala mu jméno Ječmínek. Byl to stesk či láska, co donutilo markraběte hledat svou ženu se synkem, ale marně. Už se s nimi nikdy nesetkal. Pověst vypráví, že Ječmínek se objeví všem dobrým lidem a pomůže jim v časech nejhorších. Dívky mívaly podobnou tradici, tedy průvod královniček. Královnička v kroji seděla pod baldachýnem, který nesly čtyři dívky. Na hlavě měla tradiční pentlék a v ruce ozdobený stromek - májek. Procházely vesnicí a zpívaly. Od štědrých sousedů dostávaly pochutiny i malý peníz.
Na Slovácku často spojují jízdu s příběhem Matyáše Korvína, který byl poražen v době česko-uherských válek v roce 1469 armádou vojáků krále Jiřího z Poděbrad. Poražený Matyáš Korvín se převlékl do dívčích šatů, aby ho nikdo nepoznal. Šat si ozdobil pentlemi a do úst vložil růži, aby ho hlas neprozradil. Putoval dlouho a daleko. Jelikož mu nic nezbylo, byl nucen žádat se svou družinou vesničany o dary a jídlo. Ať už je pravda jakákoliv, v dalších dobách byla tato tradice spojena s iniciací mladých chlapců, kteří se během procesu stávali muži. Poté byli odvedeni na vojnu.
Nezřídka se stávalo, že se královské skupiny z různých regionů dostávaly do ozbrojených konfliktů. Únos krále byl vždy velkou hanbou a proto některá setkání končila krveprolitím. Psal se rok 1819. Čtyři družiny bojechtivých mladíků z Moštěnic, Šířav, Lověšic a Bochoře se střetli v polích nedaleko Přerova. Domluva nestačila a rozčilení mladíci se na sebe vrhli. Po bitvě zůstalo na zemi ležet osm mrtvých mužů, dalších pět zemřelo později. Od té doby bylo úřady zakázáno nošení jakýchkoliv zbraní. Do značné míry to narušilo pokračovaní tradice. V druhé polovině 19. století docházelo k masivnímu přerozdělování polností, lidé se často stěhovali za prací a vesnické obyčeje se dostaly do ústraní.
Králova družina
Mezi jednotlivými regiony se jízdy králů liší. Aby se mladý hoch v Doloplazích mohl stát králem, musí vyrůstat ve vesnici a být aktivní v udržování tradičních hodnot. Hoch ve věku asi třinácti let je oděn do hanáckého dívčího kroje. Na hlavě nesmí chybět zdobený pentlék a v ústech živá červená růže jako symbol mlčenlivosti. Do druhé hodiny odpolední se panovník připravuje na statku rodičů, zatímco na návsi se řadí králova družina. Poté vyzvednou krále od rodičů a pomalu projíždí dlouhou ulicí a zastavují u jednotlivých statků. Dva vyvolávači na koních se snaží od hospodáře získat příspěvek pro krále. Není to jednoduché, ale nakonec vždy dojde k dohodě. Využívají k tomu veršované průpovídky. Nakonec vše stmelí dobrá slivovička.
Některé verše znějí takto:
“Na krála, panimámo, na krála ! Máme krála chodobnyho, na všecke strane obranyho, ale pře tym poctivyho. Dejte nám grécárek nebo dva, bereme křéžalke, vajička též, anebo hrodo másla, velekó jak ta věž.”
“Odbévéte nás, panimámo, odbévéte než vám začnem všecko brať a pod naše vrany koně pěkno slámo stlať. Pojedeme za město, spasem Vám obilí všecko. Pojedeme za dědino, spasem Vám všecko jeteleno. Vjedem všeci do hospode a tam bodem jesť a piť a ve pantáto to mosite zaplatit”
“Děkoje Vám za všecko náš král, me pojedem zas o kósek dál.”
Současnost
Jednotlivé slavnosti se v průběhu dob měnily. Konání už nemusí být nutně v čase Letnic, složení královské skupiny už není věkově pevně dané. Každý region přidává své originální pojetí. Nikdy ovšem nechybí bohaté kroje, nazdobené koně, muzika, tance a zpěvy. Muži organizují průběh pochodu, ženy se starají o všeobecné blaho a připravují tradiční pokrmy. Program bývá doplněn krojovaným plesem, soutěžemi či vystoupením nějakého hudebního uskupení. Dnes je to hlavě společenská událost, která se pravidelně opakuje díky úsilí nadšenců hrdých na svou historii. Jen tak dále…
Rok 2023
Organizátoři každým rokem zvou foklkorní soubory nejen z Čech a Moravy, ale i ze zahraničí. Tohoto ročníku se zúčastnil Soubor písní a tanců Komorno z Polska, Folklorní spolek Karavanke ze srbského Tržiče, Vsetínský spolek Vsacan a soubor Hrochoťan ze Slovenska. Program začal krojovanou mší v kostele Cyrila a Metoděje. Návštěvníci si mohli prohlédnout dobová řemesla a zasoutěžit v hanáckém trojboji. Před samotným pochodem královské družiny ještě všechny soubory předvedli své hudební umění na návsi. Přesně ve dvě hodiny odpoledne vyzvedli pobočníci krále v jeho sídle a vydali se na slavnostní průvod… Průběh už znáte…
Zdroj:
Jízda králů na Hané, autor: Josef Urban, r. 2018, Olomoucký kraj, ISBN: 978-80-7621-001-1
