Pouštní nomádi

Gabra (také psáno Gabbra nebo Gebra) je somálsko - oromo etnická skupina obývající severokeňské regiony Moyale a Marsabit  a oblasti vysočiny na jihu Etiopie. Název „Gabra“ má kořeny v somálském slově „Gabbr“, což znamená vždyzelenou rostlinu, která roste v poušti. V jazyce Oromo existuje slovo "gabaro", což v překladu značí “mladší syn” a symbolizuje příslušnost skupiny Borana, kteří jim v minulosti poskytli ochranu a bezpečí. Existují dvě základní skupiny kmene Gabra. Keňská větev "Malbe" a skupina obývající jižní Etiopii "Miigo", která kompletně konvertovala k islámu. Kultura Gabrů je podobná mnoha jiným velbloudím pastevcům, jako jsou skupiny na jihu Somálska a kmeny Rendille a Sakuye. Souhrnné jméno je "warra dassee", což se dá volně přeložit jako "lidé rohoží". Jméno poukazuje na pokrývku skládaných kopulovitých obydlí, které jsou typické pro jejich nomádský způsob života. 

Území kmene Gabra patří k nejvyprahlejším kamenitým pustinám v celé Keni. Pro trvalý nedostatek vody se Gabrové spoléhají na podzemní zdroje a budují hluboké studny. V období sucha vulkanická oblast připomíná měsíční krajinu bez jediného stromu. V období dešťů se rozvodní suchá koryta řek a jako zázrakem začíná rašit tráva a kvést nesčetně druhů květin. I přes koloběh krátkých a prudkých dešťů, střídajících se s dlouhými obdobími sucha, jsou schopni Gabrové přežít. V době naší náštěvy v oblasti nepršelo celých 19 měsíců a viděli jsme spousty uhynulých velbloudů.  Životní podmínky jsou pro středoevropana nepředstavitelné.

Gabrové tvrdí, že jsou tři zásadní věci, kvůli kterým přežívají: Velboud, krávy a stádo ovcí a koz. Žijí v seskupení 10 - 15 rodin, které se nepřetržitě starají o dobytek a neustále vyhledávají úrodnější pastviny. Tyto rozsáhlé vesnice se nazývají "olla". Obydlí jsou obyčejně postaveny v řadě "dir" a vchody směřují na západ, aby měli vítr v zádech. Nejvíce práce je vždy za rozbřesku, kdy zvířata jsou ještě v ohradách "kraalech" a probíhá hromadné dojení. Zatímco ženy a děti se věnují plnění kalabaší mlékem, muži sedí před svými domy na stoličkách a čekají na snídani. Mléko je pro Gabry tekutým chlebem. Ženy se dále věnují zpracování kůží, vyrábějí košíky a nádoby na vaření. Muži mají na starosti pastvu, ochranu zvěře a práci se dřevem. 

Velbloud nadevše

Opravdovým bohatstvím a ukázkou sociálního statusu muže jsou velbloudi. Jejich počet také určuje množství manželek. Před svatbou musí muž darovat rodině své nastávající dva velbloudí samce a jednu samici. Zároveň musí muž vlastnit větší stádo koz a ovcí, které je důležité při různých slavnostech a rituálech. Zatímco velbloudi jsou zřídka určeni k porážce, ovce a kozy jsou zdrojem masa, případně předmětem výměnného obchodu. Často mění za tabák, čaj, kukuřičnou mouku, cukr, nádobí a oblečení. Velbloudi slouží také jako přepravní prostředek a usnadňují Gabrům kočovný styl života. V poušti je tak možné spatřit početnou velbloudí karavanu nesoucí obří náklad seskládaných chýší a veškerého majetku vesničanů. Sami Gabrové na velbloudech většinou nejezdí, ale na dlouhých poutích se vezou děti, starší lidé a těhotné matky. Většina přesunů je kvůli vodním zdrojům a pastvinám, ale velké stěhováni probíhá také při slavnosti Jila Galani. To má však svá pevná pravidla.

Déšť a sucho

Střídání období sucha a dešťů neurčuje pouze rytmus stěhování, ale celý život Gabrů. Právě při deštích se příroda zazelená, zvířata zesílí a ženy mohou dojit až třikrát denně výživné mléko. V tuto dobu jsou rodiny pohromadě, protože muži nejsou daleko se svými stády a děti a ženy nemusí chodit ke vzdáleným studnám. Jsou to krásné časy bez starostí, které jim přinesli bohové, aby zvládli další spalující období sucha. To bohužel vždy nastane a muži opět opouštějí své rodiny a vydávají se hledat potravu pro svá stáda. Jsou pryč i několik týdnů a hlavní obživou jim je směs mléka a velbloudí krve. Děti z vesnice musí minimálně jednou za dva týdny jít pro vodu do vzdálených studní. Ty jsou rozvrženy tak, aby cesta pro vodu trvala maximálně půlden, a děti se stačily vrátit před setměním. Ženy se mezitím starají o malé děti a chod domácnosti. Kolem studní je většinou stín z rostoucích stromů, tak se současně stávají i místem důležitých setkání mezi vedením přilehlých vesnic. 

Gabrové

Ke kmeni Gabra se dostáváme z Lyoangalani po dlouhém putování na sever. Drsná krajina je po stech kilometrech ještě drsnější, ubývá vegetace a příroda se před námi mění v nekonečnou kamenitou poušť Chalbi. Ale i tady....

galerie fotografií

Jila Galani

Jila Galani je nejdůležitějším svátkem Gabrů. Oslava postupu stávající generace “luba” o úroveň výše. Jedná se také o svatou pouť na posvátné místo – název je odvozen od slovesa “gala”, což znamená “návrat domů”. Jila Galani je symbolem kontinuity pro lidi, kteří se navracejí do míst svých předků. Pro mladé muže je oslava symbolem vstupu do dospělosti, tedy do sociálního a politického života komunity. Loučí se tak se svým dětstvím. Muži středního věku přebírají veškerou politickou zodpovědnost a toto stádium se nazývá “yuuba”. Stařešinové jsou pak iniciováni do stavu “d’abeela”, ve kterém jsou pasování do posvátného stavu, který jim umožňuje organizovat oslavy a dávat požehnání. Tento svátek se slaví teoreticky každých sedm let, ale prakticky k němu dochází jednou za čtrnáct, či jednadvacet roků. Každé bratrstvo Gabrů má svou vlastní posvátnou horu, kde ceromonie probíhají. V Etiopii jsou čtyři, v Keni jedna.

Narození dítěte

Pokud se muž objeví v tmavém turbanu, v jedné ruce drží hůl a v druhé kravský roh potažený kůží, tak není pochyb, že se stal otcem syna. Novopečený otec tak vítá další muže a společně holdují kouření tabáku na "růst a sílu novorozeného syna." Ženy se mezitím schází okolo domu rodičky a hromadně zpívají písně o zrození nového života, o velbloudech a domácích zvířatech. Slaví všichni, chudí i bohatí, sytí i hladoví, každý má radost z narození nového potomka. Oslavována je stejnou měrou i jeho matka. Následující ráno probíhají další rituály, včetně ohlášení jména dítěte, což je úloha otce. V případě, že se narodí dcera, jsou oslavy daleko umírněnější.

Svatba

Gabrové jsou polygamní a svatební oslavy se liší, když se muž žení poprvé, poněkolikáté, nebo jako vdovec. Liší se taky napříč různými bratrstvy. Všechny sňatky musí podpořit rodiče obou stran. Mnohoženství není zas tak časté, muži mají většinou dvě manželky, zřídka tři. Manželky žijí ve vzájemném harmonickém vztahu. Žena, která ovdoví se nesmí znovu vdát. To však neznamená, že nemůže mít milence. A pokud porodí nemanželské dítě, je přiřazeno zesnulému manželovi.

Předtím, než se dívka vdá, musí podstoupit obřízku (klitoridektomii), a to dříve než dosáhne puberty. Obřízku provádějí starší zkušené ženy. Rána je poté zasypána solí "magaado", což je sice bolestivé ale antiseptické. Dolní končetiny jsou poté pevně svázány k sobě, včetně palců u nohou. Neprobíhají žádné modlitby či rituály, pouze se zabije koza nebo ovce, aby se dívce dostalo posilujícího jídla. Asi po týdnu se bandáže odstraní a dívka pobývá v domě své matky, dokud se nevyléčí. Před obřízkou se dívce říká “woki”, což znamená dítě a poté se stává “galtami” – dospělá dívka připravená na vdávání.