Romería del Rocío 2024
Před dvěma lety, když jsme byli v El Rocio poprvé místní tvrdili, že se jedná o největší náboženskou pouť ve Španělsku. Po dvou dnech jsme neměli problém uvěřit. V roce 2024 už všichni mluví o největší pouti v celé Evropě. Nemá cenu řešit statistiky nebo hledat akci podobného rozsahu a hrát si na prvenství. Romeria El Rocio je obrovskou událostí jak do počtu lidí, tak svým duchovním rozměrem. Nevzpomínám si, kdy jsem zažil takovou koncentraci emocí kolem sebe. Tolik radosti, tolik veselí, pokory, ale i slz, dojetí, euforie a poslední den davovou mánii a obavy o zdraví. To vše dohromady tvoří jedinečnou slavnost, která se koná každým rokem v období Letnic v provincii Huelva. Pro někoho víkendová záležitost, pro některé několikatýdenní putovaní. Nakonec se ale všichni poutníci sejdou v písčitých ulicích El Rocia před bazilikou, aby se poklonili před sochou Panny Marie, před Bílou Holubicí… Tento rok jich bylo přes jeden milion…
Jak už to tak bývá, velké příběhy začínají legendou. Ta se vypráví v drobných obměnách dodnes. Podle pověsti našel sošku mladý lovec při svém putování v rozsáhlých bažinách. Byla uložena v dutině prastarého olivovníku. Panenku vzal s sebou a putoval dál. Cestou se zastavil na odpočinek a když se probudil tak zjistil, že socha zmizela a vrátila se zpět na strom. Na místo se začali scházet poutníci a později zde byla postavena kaple a následně bazilika.
NP Doñana
Veškeré náboženské dění je situováno v ochranném pásmu Doňana. Přírodní plocha o rozloze téměř 550 km² je složená převážně z bažin, mokřad, mělkých zátok, ale i písečných dun a borovicových lesů. Centrální část byla vyhlášena národním parkem. Leží na pobřeží Atlantického oceánu poblíž ústí řeky Guadalquivir. Hnízdí tu velké množství ptáků a žije zde ohrožený rys iberijský. Díky vysokému stupni ochrany se dá dostat do centrální části parku pouze s průvodcem speciálně upravenými autobusy. Právě kvůli svému jedinečnému ekosystému byla oblast zapsána do seznamu UNESCO. My jsme pár týdnů před poutí navštívili dvě volně přístupné ptačí lokality. Z velké vzdálenosti jsme viděli pár kolpíků a čápů. Neměli jsme štěstí, ale příroda je tu nádherná. Zmíněného rysa jsme také nespatřili. Po pár rozhovorech s místními jsem získal pocit, že je to místní paní Columbová. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl.
El Rocio
Právě v těchto místech, v kulise přírodního ráje se podle legendy zjevila myslivci bájná panenka a původní malá poustevna se v čase rozrostla ve vesnici, kterou poutníci navštěvují každý rok. Podle dostupných pramenů zde první svatyni nechal postavit Alfons X. Kastilský ve 13. století v místě zvaném Las Rocinas. V průběhu let se svatyně postupně měnila a s ní rostla i její náboženská důležitost. Velkým milníkem v historii bylo tzv. lisabonské zemětřesení v roce 1755, které poustevnu proměnilo v hromadu trosek. Panenku přenesli na farnost do Almonte a během 5 let vystavěli nový svatostánek. V roce 1961 se bratrstvo Matriz de Almonte rozhodlo postavit novou baziliku a v roce 1964 biskup z Huelvy slavnostně položil první kámen. Stavba trvala dlouhých pět let. 13.dubna 1969 byla bazilika požehnána a Královna Rocía mohla znovu vstoupit do své svatyně, kam ji dodnes chodí obdivovat miliony lidí.
Nyní je Ermita de El Rocio obklopena zástavbou obytných domů s balkony a typickými verandami. Žije zde přes 1700 stálých obyvatel. Dále jsou zde základny jednotlivých bratrstev a stáje pro všudypřítomné koně. Mezi staveními vedou široké písčité ulice, vhodné pro konání pouti s tak velkým počtem účastníků. Všude projdou davy a projedou koňské povozy. Svým duchem a jedinečnou polohou uprostřed parku Doňana připomíná atmosféru divokého západu.
Panenka z Rocia
Je krásná a všichni ji zbožňují. Téměř 160 cm vysoká socha z březového dřeva zpodobňuje Pannu Marii s Ježíškem v náručí. Má zvláštní, podmanivý výraz. Světlá pleť, růžové tváře s cudným pohledem do země. Snažím se nevnímat to zlato kolem ní, nejen na jejím těle ale i v pozadí oltáře. Jen ten pohled… Stále nedokážu odhadnout, co asi cítí, co vyjadřuje její obličej. Smutek nebo naději? Možná má starost o budoucnost celého světa. Nevím. Cítím z ní klid a pokoru. Ale každý ji vnímá jinak ....
Poutníci ji nazývají všelijak - Panenka z Rocia, Bílá holubice či Královna mokřadů. Má několik slavnostních převleků. U příležitosti Svaté poutě má oblečenou bohatě zdobenu sukni a plášť slonovinové barvy se zlatými výšivkami. Nechybí drahé kameny a zlaté doplňky. Kolem obličeje má zlatou obrubu zvanou rostrillo. Celá socha je z každé strany lemována osmi zdobnými prvky zlaté barvy, kterým se říká rafagas. Znázorňují záři. U nohou má bud’ zlatý, nebo stříbrný půlměsíc, který je symbolem čistoty a vítězství nad zlem. Hlavu zdobí zlatá korunka lemovaná dvanácti hvězdami. Přesně takto ji najdeme popsanou v poslední knize Nového Zákona Zjevení: „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd.“
Romeria del Rocio
Podle dostupných pramenů vznikla tato pouť už v roce 1653. Nikde jsem se nedočetl, jakou měla událost formu a jak se v čase měnila. V každém případě v novodobých dějinách se koná každým rokem vždy 50 dnů po Velikonocích, tady v době Svatodušních svátků (Letnic). Jedná se o obrovskou událost, kterou každoročně navštíví více jak jeden milion lidí. Velká část návštěvníků dorazí autem pouze na víkend, ale někteří přicházejí pěšky, na koních či koňských povozech. Členové jednotlivých bratrstev se v tu dobu semknou a míří za jediným cílem. Uctít Bílou Holubici. Někteří putují několik dnů, jiní několik týdnů. Ženy jsou oděné v typických flamenco šatech s barevnými náušnicemi a květinami ve vlasech. Muži mají většinou bílé košile, jezdecké kalhoty a typický klobouk sombrero cordobes. Na krku hrdě nosí jemně ryté kovové medaile značící příslušnost k danému Bratrstvu. Cestou zpívají, tančí a rozdávají radost. Usínají pozdě v noci a vstávají za rozbřesku. Na bohatě zdobeném kočáře vezou to nejcennější - insignii “El Simpecado” - prapor s motivem Panny Marie z Rocía.
Do El Rocia vedou čtyři základní poutní cesty. Po silnici Sanlúcar, která vede přes národní park Doňana, nejstarší cesta Llanos z Almonte, poutníci z Huelvy využívají cestu Moguer a nejpoužívanější trasou je Villamanrigue. Nejen z těchto směrů přicházejí poutníci z Andalusie, ale i z celého Španělska a dokonce z Kanárských ostrovů. V roce 2024 se procesí účastní 127 bratrstev. Každé bratrstvo má v městečku svou základnu, kde mají ustájené koně, kde se stravují, zpívají, veselí se a unaveni usínají. Čekají na tu výjimečnou příležitost, kdy se svým kočárem Simpecado všichni za velké slávy vjedou před bránu baziliky, aby se mohli společně poklonit své Královně. Z amplionů zní do všech směrů:
Viva la Virgen del Rocío … Viva esa Blanca Paloma …. Viva la Reina de las Marismas …. Viva el Pastorcito Divino ….. Y que viva la Madre de Dios.
Ať žije Panenka Rocío …. Ať žije Bílá Holubice … Ať žije Královna Mokřadů … Ať žije Boží Pastýřka … A ať žije Matka Boží.
Je to ten nejsilnější okamžik pro každého poutníka. Je své Královně tak blízko….
Bratrstva se před branou baziliky střídají v pořadí dle seniority. Tzv. prezentace začínají v pátek odpoledne a končí v noci. Pokračuje se v sobotu v poledne a poslední bratrstvo vjede před bránu baziliky o půlnoci na neděli. Veškerá procesí zakončí noční modlitba růžence.
Neděle probíhá v klidnějším duchu. Přesně v 10 dopoledne začíná na hlavním prostranství pontifikální mše, vedená arcibiskupem z Huelvy. V odpoledních hodinách je v ulicích nečekaně málo lidí. Ale v základnách jednotlivých bratrstev je rušno. S přibližujícím se večerem je cítit zvláštní vzrušení. Lidí přibývá, vyvrcholení se blíží. Všichni vědí, co po půlnoci přijde. Možná v jednu, možná ve dvě, možná o něco později, ale ono se to stane. Salto de la reja. Mladí a silní muži z domovského Bratrstva Matriz de Almonte se tlačí před oltářem a přeskakují přes vysoký kovový plot. Za obrovské tlačenice a rostoucí euforie postupně vynesou nosítka se sochou Panny Marie k východu baziliky a dav začíná šílet. Panenka konečně vyšla ven ze své svatyně na dvanáctihodinové putování mezi prostým lidem.
Já se do středu davu dostávám až v pondělí ráno těsně před rozedněním. Na vlastní kůži cítím, co to znamená být obklopen statisíci lidmi, kteří mají jediný cíl. Přiblížit se ke své Královně. Vidím, jak pluje davem nad hlavami asi padesát metrů přede mnou. Každým krokem atmosféra houstne a po pár minutách mám pocit, že není co dýchat. Nyní už své pohyby neovládám, hýbe se mnou nekončící lidská masa. Najednou se konstrukce se sochou nahne, jakoby měla spadnout. Lidé hromadně vzdychnou a na chvilku přestanou dýchat. Poté socha opět povstane a dav tleská. Míří k jednomu z bratrstev. U vztyčeného praporu věřící vyzdvihnou nad hlavy svého faráře, který usilovně gestikuluje. Láká Královnu blíže, aby k ní mohl promluvit… Viva la Virgen del Rocío !!
Panenka se snaží protlačit davem. Vysílení muži se střídají u nosítek, nechtějí nikoho pustit na své místo. Nárok dotknout se posvátné sochy mají jen ti nejmenší. Nad hlavami si posílají děti i ve věku batolat, aby se dotkly posvátného šatu Panny Marie a měli tak šťastnou budoucnost. Potom se dítě vrátí nad hlavami davu zpět ke svým rodičům. Snad, doufejme… Nechci ani pomyslet na možnost, že se takto malé dítě v davu ztratí.
Čas utíká velice rychle a postupně odcházím ze středu dění. Nechávám atmosféru věřícím. Královna se po poledni vrátí opět do svého svatostánku. Událost pomalu utichne a poutníci se vrátí unavení domů. Ještě dlouho ve mě zůstane to, co jsem zažil. Ta víra, ta oddanost, ta pokora všude kolem mě….
V roce 1993 navštívil pouť papež Jan Pavel II. Po patnáctiminutovém modlení pronesl slavnou větu „Que todo el mundo sea rociero“. Ať je každý na světě poutníkem el Rocio.
Zdroje:
Hybris 45 - Noční pouť do Almonte - Eliška Raiterová
Listy Filosofické Fakulty Ostravské Univerzity - Pouť do El Rocio - Jiří Měsíc
