Hamar

Usedáme na vydělané hovězí kůži a koukáme do plápolajícího ohně. Kolem si hrají děti a předhánějí se, který z nich dále dohodí kamenem do nekonečné buše. Postupně si přisedají místní muži a dáváme se s nimi do řeči. Počáteční nedůvěru prolomí až kolující nádoba z tykve s vývarem z kávových slupek. Střídáme se v otázkách a my jim závidíme to nekonečné ticho všude kolem. Vyprávíme o naší zemi, o našem městě. Všichni pozorně poslouchají a vypadá to, že je naše povídání fascinuje. Až jeden muž vstane, ukáže na oblohu a říká: "Máte to tam krásné, ale my bychom tam u vás žít nemohli, nemáte tam tolik hvězd..."