Rituální buben
Rituální bubny kmene Marind anim patří k nejvýraznějším hudebním i duchovním artefaktům jižní Papuy, zejména z oblasti kolem řeky Maro a Merauke. Tyto tzv. tifa bubny vznikaly z jednoho kusu tvrdého tropického dřeva, který byl pečlivě vydlabán do podoby podlouhlého rezonujícího těla. Jejich délka se pohybovala přibližně mezi 60 až 120 cm, u významnějších ceremoniálních kusů i více. Horní část byla potažena blánou, nejčastěji z varanů nebo menších vačnatců, napínanou pomocí rostlinných vláken a pryskyřic. Výroba byla svěřena zkušeným mužům s rituálním postavením, protože samotné vyřezávání představovalo akt propojení s duchovním světem a každý buben nesl vlastní identitu.
Tělo bubnů bylo zdobeno reliéfy a rytinami, které zobrazovaly předky, totemická zvířata a mytologické bytosti. Ornamenty odkazovaly na iniciační rituály, lov lebek i vztah k duchovnímu světu. Rukojeti bývaly často tvarovány do stylizovaných lidských postav nebo hlav, čímž se posilovalo propojení mezi hudbou a předky. Bubny byly uchovávány v mužských domech, které představovaly centrum rituálního i společenského života. Zde měly své pevné místo, často zavěšené nebo uložené nad zemí, a byly spojovány s konkrétními klany či liniemi předků.
Používání bubnů bylo úzce spjato s postavením a životní etapou muže. K jejich držení a aktivnímu užívání se jedinec dostával po absolvování iniciačních obřadů, které jej uváděly do světa dospělých a rituálních rolí. Bubny provázely slavnosti, tance i obřady spojené s cykly života a smrti, přičemž jejich zvuk byl vnímán jako hlas předků a prostředek komunikace s duchovními silami. V tomto kontextu představoval buben nejen hudební nástroj, ale i silný symbol identity, prestiže a propojení člověka s komunitou i světem duchů.
