Kmen z Baliemu

Wamena

Naše cesta za komunitou Dani začíná na letišti ve Wameně. A to asi každého, kde nechce trávit několik týdnů putováním v neprostupné hornaté krajině centrálního Irianu. Spíme hned vedle letiště, batohy házíme na pokoj a jdeme do ulic. Město nemá příliš dobrou pověst. Ve špinavých ulicích žije přes třicet tisíc obyvatel. V posledních letech místo zažívá stavební boom a v nesourodé architektuře přibývají megalomanská nákupní centra, banky a taky obří betonový kříž, který je vidět i z letadla. Většinu obchodů vlastní Indonésané. Ve staré části města cítíme zvláštní, osobitou atmosféru. Uprostřed křižovatky k nám přistupuje muž s typickými rysy v obličeji. Stará rozdrbaná péřová bunda, jinak je nahý, bosý a na penisu koteku. Nabízí nám "několik generací staré" náhrdelníky, které vyrobil sám před několika měsíci a snaží se je prodat hrstce turistů, kteří ročně Wamenu navštíví. V kulise města vypadá opravdu bizarně.

Místní dodávkou jedeme na tržiště. Parkujeme na kraji rozbahnělé plochy. Ženy vystavují zeleninu na roztažených plachtách, prasata se rochní v odpadcích a opilí muži na nás pokřikují a nepříjemně gestikulují. Procházíme v uličkách mezi místními a snažíme se poznat druhy plodů. Kromě zeleniny se zde prodávají králíci, slepice, tabák a v rohu i nějaké ty suvenýry pro občasné turisty. Po chvilce musíme čelit první agresi a Petr rychle řeší situaci. Neústupně hledí útočníkovi do očí a chvíli máme strach, že opravdu dojde na pěsti. Naštěstí si to opilec rozmyslí a s řevem odjíždí na motorce pryč. Nechceme se moc dlouho zdržovat, kupujeme ovoce a hledáme dodávku. Daniům chybí enzym, který štěpí alkohol. Ten tu není k sehnání, ale občas ho sem někdo propašuje a místní muži ho nezvládají. Stačí kapka a je krůček k násilí...

Od historie po současnost

Asi první informace o komunitě Daniů popsal ve svých materiálech holandský objevitel Hendrikus Albertus Lorentz, který v roce 1909 zdokumentoval malou skupinu Daniů v podhůří centrální části Irianu. Na místo se znovu vrátil v roce 1920. Údolí Baliem a jeho obhospodařované zemědělské plochy a malé vesnice poprvé spatřil z letadla americký letec Richard Archbold, kterému se podařilo v roce 1938 přistát u jezera Habema a přivezl tak první důkazy o osídlení horských oblastí. Do té doby bylo toto 80 km dlouhé a 20 km široké údolí skryto horami o výšce přes 4000 m.n.m. Od té doby se o oblast začali zajímat antropologové i první cestovatelé. V roce 1954 byl do oblasti vyslán americký misionář Loyd van Stone. To byl zásadní průlom ve vývoji zdejší civilizace. Začala se navážet technika, budovat první silnice a základní infrastruktura. Začaly zde vznikat první školy, instituce a ve Wameně bylo vystavěno s velkými komplikacemi letiště. V tu dobu se o území Daniů začali zajímat i lidé z oblasti turistického ruchu. Ačkoliv Daniové dlouho odolávali jakémukoliv vlivu, v současné době kultura zaniká a nová generace už dávné obyčeje opouští. Minulost si připomínají na každoročních festivalech ve Wameně a některé vesnice zároveň slouží jako skanzen, kde si návštěvníci mohou aspoň na chvíli vnořit do dob dávno minulých a spatřit třeba bitvu, rituální zabití prasete a následnou hostinu, či si na chvíli posedět s bývalými lovci lebek. V současné době veškerý obchod a služby ovládají Indonésané a Daniové přišli o svá práva. Pozice původních obyvatel je odlišná a z pohledu dominantních Indonésanů jsou Daniové pouze primitivní a podřadní divoši. Proto také někteří svůj osud těžce nesou a oddávají se alkoholu, pokud se jim podaří nějaký sehnat. Mladí se snaží získat vzdělání a ovlivnit tak svou budoucnost. Nemají to bohužel vůbec jednoduché.

Tradiční společnost

Daniové žijí v tzv. konfederacích, které jsou tvořeny jedním, nebo více ohraničenými dvory. Donedávna nechápali cenu peněz a nevnímali ani vlastnictví, žijí v harmonii na společném prostoru. Domy jsou rozdělené na mužské a ženské. Ženy nesmějí vstoupit do mužského obydlí. V osadě je společná místnost na vaření a chlév, kde uchovávají prasata. Domy většinou obývá více jak deset členů, většinou se jedná o příbuzné. Stavby mají kulatý, nebo oválný půdorys. Naproti vstupu do osady stojí chýše pilamo, kde se schází Bigman s ostatními muži a řeší nejdůležitější rozhodnutí v organizaci komunity. Bigman je nejváženějším mužem a má na starosti chod celé konfederace. Své postavení si získal vůdčími schopnostmi, odvahou a moudrostí. Jako takový má nejvíce žen a vlastní nejvíce prasat. Konfederace patří pod tzv. alianci, což je největším správním celkem.

Muži mohou mít více manželek, záleží na bohatství. Při narození dítěte je žena odkázána k pětiletému sexuálnímu půstu. V té době si muž přivádí do domácnosti další manželku. Ženy se potom starají společně o potomky. Když se koná ve vesnici hostina, při které se pojídá prase, ženy se jí nesmějí zúčastnit. Samy si pochutnávají na sladkých bramborách a zelenině.

Kuchyně

Díky tomu, že Daniové obývají velice úrodnou oblast, jejich hlavní obživu tvoří zemědělství. V nižších částech údolí vytvořili důmyslný systém zavlažování, díky kterému jsou schopni pěstovat velké množství oblíbených sladkých brambor. Nové plochy na zemědělskou produkci získávají vypalováním. Na zahrádkách v blízkosti dvorů pěstují tabák, cukrovou třtinu a několik druhů salátů. Vedle produkují banány a maniok. Důležitou součástí jídelníčku je vepřové maso, které připravují zvláštním způsobem v důmyslné peci. Celý proces je podrobně popsán v článku Vesnická zabíjačka.