Umění války
Přibližujeme se k vesnici a nejednou uslyšíme řev. Všichni se otočíme stejným směrem a naskočí nám husí kůže. V tu chvíli si všímáme na prostranství před námi asi deset metrů vysokého kůlu, který má nahoře plošinu. Na ní stojí nahý bojovník s napnutým lukem a šípem míří pod sebe. Z vysoké trávy se zuřivě vynoří dvě skupiny mužů a s neskrývanou zlobou se vrhnou proti sobě. V tu chvíli je muž stojící na plošině zastaví. Stihl to jen tak tak, než došlo k první potyčce. Obě skupiny si upřeně koukají do očí a divoce gestikulují. Hádají se. Co se asi stalo? Jenom těžce zadržují adrenalin, který jim vibruje tělem. Obě skupiny cítí křivdu a tato bitva by to měla vyřešit. Předchozí vyjednávání se nezdařila, ani jedna strana se nechtěla dát na ústup, nebo hledat kompromis. Nyní stojí rozhodnutí proti sobě. Nervozita, možná i trocha strachu přinutí jednoho bojovníka vrhnout oštěp, který se zabodne necelé dva metry u nohou jednoho z protivníků. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat ……
Muži vypadají opravdu strašidelně a to proto, že se každý z nich na bitvu dlouze připravoval. Na penis nasadil válečnou koteku. Někteří si ji před bitvou nabarvili speciálními bojovými barvami. Tělo si pomalovali bílou hlinkou, nebo černými sazemi. Tmavá barva kolem očí má zastrašit nepřítele. Na hlavě nesmí chybět čelenka z ptačího peří. V proříznuté nosní přepážce se tyčí velké prasečí tesáky, které míří k lícním kostem. To je vizáž odhodlaného bojovníka, který je rozhodnut přesvědčit soupeře o své pravdě. Tady končí legrace. Jsou to obávaní lovci lebek a ti nejstarší na to ještě pamatují. Jako strnutí sledujeme napínavou situaci. Dnešní den je to jenom ukázka, divadlo, ale stejně to má silnou atmosféru. Jako by to bylo doopravdy. Najednou se asi desítka můžu na jedné straně rozeběhne a se silným řevem se snaží svými zbraněmi zastrašit nepřítele a donutit k ústupu. Ti couvnou pouze o krok a útok ihned opětují. Zuřivě na sebe pokřikují a vybíhají jeden na druhého, dva na jednoho, jeden na tři. Všichni mají jediný cíl. V jednu chvíli se dva zbrkle otočí a za hlasitého řevu se s oštěpem vrhají proti nám. Na chvíli máme možnost zažít pocit strachu. Strnule čekáme, co se bude dít. Musí se vrátit ke své skupině, která znovu odolává náporu protivníka…. a znovu …. a znovu ….
V životě Daniů hrály války důležitou roli. Bylo to občasné řešení všemožných konfliktů. V roce 1965 proběhla poslední krvavá bitva, při které přišlo o život více jak 120 mužů. Následně vláda boje zakázala. I před tímto masakrem byly oběti na životech spíše raritou. Obě strany nejdříve dlouze vyjednávali, snažili se nalézt řešení. Když se nedařilo, přišel na řadu boj. Šlo tedy spíše o ukázku síly a zastrašení nepřítele. Bojovalo se jen jako, ale rozzuření bylo opravdové. Byl to spíše psychologický souboj a válka nervů. Pokud nedošlo k rozhodnutí, druhý den se pokračovalo. Válčilo se podle předem domluvených pravidel. Bitva mohla trvat i dvě hodiny. Důvody pro války byly jakékoliv, nejčastěji šlo o krádež prasat, či únos ženy. Je jasné, že občas někdo z mužů situaci nevydržel a došlo k opravdovému napadení. V tu chvíli docházelo ke krveprolití. Na rozdíl od jiných kmenů Irianu to nebyli kanibalové.
